Laická první pomoc
V mnoha případech úrazů jsou následky menší a léčení snazší, pokud byla poskytnuta první pomoc. Většina náhodných úrazů je menšího rozsahu a snadno léčitelná jednoduchými metodami první pomoci. Níže by měl čtenář najít návod k základním úkonům při poskytnutí první pomoci. Tento návod nemůže nahradit praktickou zkušenost, kterou by měl nabýt v kurzech první pomoci, ale může se s potřebnými úkony seznámit tak, aby byl schopen reagovat rychle a účinně.
Základní postup při poskytování první pomoci
Na místě postižení nejprve rychle zhodnotíme danou situaci a aktuální zdravotní stav postiženého. Poté si vytvoříme plán poskytnutí první pomoci, zajistíme optimální podmínky pro práci a ochranu postiženého před každým dalším ohrožením. Nakonec provedeme vlastní první pomoc a zajistíme dopravu postiženého.
Lehkým zatřesením ramenem a hlasitým položením otázky „Jste v pořádku?" zjistíme stav vědomí postiženého. Zároveň s tím vyšetřujeme i dýchání a krevní oběh. Naši pozornost pak většinou upoutají zjevná poranění krku, hrudníku a končetin (krvácení, deformity), barva kůže a celkový vzhled postiženého (výraz obličeje, chování, pohyby).
Při dalším vyšetřování postupujeme nejlépe od hlavy k patě. Na hlavě si všímáme deformit, bolestivosti, krvácení z nosu, uší (event. může z ucha vytékat mozkomíšní mok - známka zlomeny spodiny lební). Poškození mozku poznáme podle tvaru zornic a postižený není schopen vypláznout jazyk ve střední čáře. Hrudník může vykazovat určité deformity, všímáme si souměrnosti tvaru a dýchání. Na břiše můžeme pozorovat známky poranění, při náhlých příhodách je patrna bolestivost na pohmat. Při vyšetření páteře a pánve pátráme po deformitách, zkoušíme bolestivost, u pánve i její pevnost. Na končetinách si všímáme hybnosti, bolestivosti, prokrvení, otoků a pulzace.
Při vyšetřování stavu postiženého zapojujeme nejen zrak a hmat, ale i sluch, kterým můžeme zjistit přítomnost dýchacích šelestů, způsob mluvy. Rozhovorem, kterým se snažíme odpoutat pozornost postiženého při vědomí od jeho zranění, získáváme důležité informace o možných příčinách jeho stavu, okolnostech s tím souvisejících a o subjektivních pocitech. Informace nám napomáhají zpřesnit diagnózu a určit správný postup při ošetřování.
Než zahájíme vyšetření stavu a ošetření postiženého, musíme se spolu se zraněným dostat na místo, kde nebude ohrožen náš život nějakým bezprostředním nebezpečím. K tomu použijeme prvky technické pomoci (vyhledání úkrytu, vyproštění zraněného). Není-li ovšem nezbytně nutné, raději s postiženým nehýbeme. Neopatrná manipulace může podstatně zhoršit jeho zranění.
Pokud zjistíme přítomnost prudkého krvácení, zastavíme je pomocí tlakového obvazu nebo škrtidla. Poté zahájíme úkony, které mají za úkol obnovit dýchání a krevní oběh. V případě potřeby je nutné zahájit resuscitaci ještě
před technickou pomocí nebo během ní. Po obnovení krevního oběhu a spontánního dýchání provádíme opatření zabraňující vzniku šoku. V další etapě ošetřujeme rány a znehybňujeme zlomeniny. Postiženého uložíme do správné polohy, ve které ho někdy také transportujeme.
Co je při poskytování první pomoci zakázáno
V rámci protišokových opatření bychom neměli postiženému svlékat šaty (působí jako tepelná izolace) s výjimkou případů, kdy je oděv kontaminován louhy nebo kyselinami. Pokud došlo při poranění břicha k výhřezu útrob, nikdy je nevracíme do dutiny břišní! Při otevřené zlomenině nezatlačujeme kostní úlomky zpět! Pokud je v ráně cizí těleso, neodstraňujeme ho, protože tamponuje cévy a brání krvácení a vniknutí vzduchu do krevního oběhu. S postiženým hýbeme opatrně, nikdy násilně neměníme polohu těla ani jednotlivých končetin. Při závažnějších poraněních, kdy hrozí rozvoj šoku, nepodáváme postiženému tekutinu! Pokud možno nikdy jej neponecháme bez účinného dohledu. Do otevřených ran a na popálené plochy neaplikujeme dezinfekci, masti ani zásypy! Nikdy nesmíme „ztratit hlavu“ a naději.
Přivolání zdravotnické PP
U dospělých postižených je podle nových doporučení třeba nejprve aktivovat záchranný řetězec přivoláním odborné pomoci. V současné době je možno při náhlém postižení zdraví volat zdarma dispečink Zdravotnické záchranné služby na čísle tísňové linky 155 nebo 112 (z mobilního telefonu).
Dispečerce podáme informace v pořadí: Jméno volajícího, místo a čas události, počet zraněných, typ poranění, nejvhodnější přístupová cesta, případně další informace, na které se nás zeptá.
Kdy volat RZP
Vůz RZP voláme ve všech akutních případech! Konkrétně při selhání životních funkcí, při úrazu elektrickým proudem s poruchou životních funkcí, při tonutí a po utonutí, u křečových stavů spojených s poruchou vědomí, při popáleninách, při krvácení s celkovou ztrátou 300 - 500ml, u otevřených úrazů hlavy nebo když po úraze nastupuje porucha vědomí, dále v případě vzniku prudké bolesti (na hrudi, břicha, hlavy), u těžkých alergických reakcí provázených poruchou vědomí a při poruše dýchání (u astmatiků s prvním záchvatem nebo když záchvat nereaguje na léky) apod.
Vyprošťování, polohování a odsun raněných
Pro vyprošťování platí několik obecných doporučení. Kromě minimalizace pohybu s raněným platí pravidlo, které říká, že při vyprošťování uvolňujeme nejprve horní část těla, abychom mohli v případě nutnosti zahájit KPR. Postiženého vytahujeme pozpátku ve směru osy těla. Pokud je však zaklíněn a vyproštění bez pomoci další osoby nebo speciálních prostředků není možné, provádíme výkony zachraňující život i bez vyproštění.
Nikdy postiženého nevyprošťujeme násilím. Trupem neotáčíme ani nepohybujeme do strany. Při podezření na poranění páteře dbáme na fixaci krku rukama druhé osoby nebo samotného postiženého, případně přenecháme vyproštění vycvičeným záchranářům.
Součástí první pomoci a správného ošetřování je i polohování. Tím se rozumí uložení poraněného do takové polohy, která jeho stavu ulevuje a zmírňuje bolest. V první pomoci se setkáváme se dvěma základními druhy poloh: Jedna poloha je ta, ve které poskytujeme první pomoc, druhá je odsunová. Mnohdy jsou obě polohy totožné.
První poloha by měla usnadnit vyšetření a ošetření postiženého. Někdy sám nemocný aktivně vyhledá tzv. úlevovou polohu, která zmírňuje bolest. Při zlomeninách se zase můžeme setkat s vynucenou polohou danou deformitami kostí. Ani úlevovou, ani vynucenou polohu neměníme. Po vyšetření a ošetření ukládáme postiženého do polohy, v níž bude transportován. Ta by měla mimo jiné zajistit bezpečí, pohodlí a měla by umožnit stálou kontrolu stavu postiženého.
Stabilizovaná poloha se používá u postižených v bezvědomí se zachovaným nebo obnoveným dostatečným dýcháním a krevním oběhem, u postižených při vědomí, kteří krvácejí z úst nebo zvrací. Poloha zajišťuje odtok sekretů z úst ven a brání tak jejich zatečení do dýchacích cest.
Protišoková poloha se spolu s polohou autotransfuzní používá u pacientů v šoku způsobeným zejména masivním krvácením, kdy ztráta krve ohrožuje zachování oběhu. Autotransfuzní poloha se využívá rovněž při poskytování první pomoci u kolapsových stavů.
U obou poloh leží postižený na zádech. U protišokové polohy má pak zvednuty dolní končetiny do výšky přibližně 30 cm, zatímco u polohy autotransfuzní je má zvednuty kolmo k zemi. Smyslem této polohy je vyřazení dolních, popřípadě i horních končetin a tím zajištění přednostního průtoku krve mozkem. Polohy se zavádějí postupně, aby se krev nenahrnula k srdci příliš rychle (dolní končetiny - DK - ohnout v kolenou, DK položit na židli, DK zvednout kolmo nahoru, HK zvednout kolmo nahoru).
Transport
Transport ke kvalifikovanému lékařskému ošetření na úrazovém oddělení nejbližší nemocnice musí být co nejšetrnější, aby více nezhoršil zdravotní stav postiženého.
Před samotným převozem je nutné překontrolovat poskytnutou první pomoc (prosakování krvácejících ran, účinnost znehybnění, správnou polohu).
Pokud transportujeme sami, používáme postup podobný jako při odsunu, nebo použijeme vlastní vůz. Jedná se vždy o specifické způsoby transportu, při kterých musíme přihlédnout k aktuálnímu stavu postiženého a k vlastním schopnostem jakožto zachránce (fyzická síla, orientace v prostoru). Vždy jednáme rychle, s rozmyslem a ohledem na situaci.
Improvizovaný transport smíme provádět jen v jednoduchém terénu a na krátkou vzdálenost v případech, kdy nelze záchrannou službu přivolat až do místa postižení (v lese).
Nikdy sami netransportujeme v situacích, jedná-li se o zranění zad (páteře) nebo zranění, které nedovoluje manipulaci bez nosítek (např. zlomenou nohu). Rovněž tehdy, je-li zachránce sám, bez pomocníka, a postižená osoba vyžaduje dohled, protože je zmatená či v bezvědomí. Máme-li pochybnosti nebo bydlíme-li daleko od nemocnice, zavoláme svému lékaři nebo na dispečink Zdravotnické záchranné služby, kde nám ochotně poradí.
Zákony vztahující se k poskytování první pomoci
Povinnost poskytnout první pomoc je dána ze zákona a platí pro všechny občany České republiky.
Trestní zákon ( zákon číslo 140 / 1961 Sb. platný od 1.1. 1962 ) se mimo jiné zabývá problematikou poskytování první pomoci, respektive odpovědností za neposkytnutí první pomoci ( 30 ).
§ 207
( 1 ) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na 1 rok.
( 2 ) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na 2 léta, nebo zákazem činnosti.
§208
Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta, nebo zákazem činnosti.